SVÁTOST KNĚŽSTVÍ
I. KATECHISMUS KATOLICKÉ CÍRKVE
Č. 1591
Celá církev je kněžský lid. Díky křtu mají
všichni věřící účast na Kristově kněžství. Tato účast se nazývá „všeobecné
kněžství věřících“. (...)
Č. 1592
Služebné (svátostné) kněžství se podstatně liší
od všeobecného kněžství věřících, protože uděluje posvátnou moc k službě
věřícím. Posvěcení služebníci zastávají svou službu Božímu lidu tím, že učí,
konají bohoslužbu a vedou duchovní správu.
Č. 1593
Již od prvních dob byla služba
udělená svěcencům vykonávána ve třech stupních: biskupském, kněžském a
jáhenském. (...)
Č. 1594
Biskup dostává plnost svátosti
kněžství, kterou se zařazuje do biskupského sboru a stává se viditelnou hlavou
místní církve, která je mu svěřena. (...)
Č. 1595
Kněží jsou spojeni s biskupy
v kněžské důstojnosti a zároveň na nich závisí při výkonu svých pastorálních
úkolů. Jsou povolání, aby byli moudrými spolupracovníky biskupů. (...) Biskup
jim svěřuje odpovědnost za určité farní společenství nebo za určitý církevní
úřad.
Č. 1596
Jáhni jsou služebníci posvěcení pro
služebné úkoly v církvi. Nedostávají svátostné kněžství ale svěcení jim uděluje
důležité úkoly ve službě slova, v duchovní správě a ve službách lásky. (...)
Č.1597
Svátost kněžství se uděluje
vkládáním rukou, po němž následuje slavná modlitba svěcení , kterou se svěcenci
vyprošují od Boha milosti Ducha svatého potřebné pro jeho službu. (...)
Č. 1598
Církev uděluje svátost kněžství
pouze pokřtěným mužům, jejichž schopnosti pro výkon služby byly náležitě
prošetřeny a uznány. Odpovědnost a právo povolat někoho, aby přijal svěcení,
přísluší církevní autoritě.
Č.1599
V latinské církvi se svátost kněžství uděluje obvykle pouze těm kandidátům, kteří jsou ochotní svobodně přijmout celibát a kteří veřejně projeví svou vůli zachovávat jej z lásky j Božímu království a ke službě lidem.
Č. 1600
Udělovat svátost kněžství ve třech jeho stupních je vyhrazeno biskupům.